Ohlasy července
Ježek v kleci, hrozící zánik SocDem, zpravodajství, krasobruslení na radnici a festivalové Ohlasy naživo
Vážené čtenářky a vážení čtenáři Ohlasů, máte před sebou další shrnutí boskovického dění v pravidelném e-mailu. Ohlasy v červenci běžely v lehce prázdninovém režimu, ale i tak se ukazuje, že se několik věcí podařilo a dostalo se jim i pěkného přijetí od našeho publika. Absolutním vítězem tentokrát ovšem není text, podcast ani video, ale fotka.
Témata měsíce
Přesnější by bylo ovšem říct, že vítězem pomyslné soutěže o zájem veřejnosti je socha. V optice Ohlasů je to ovšem možná zčásti dáno i tím, že nás příliš nezajímá, že se někdo opil na pouťové zábavě a ustlal si neoblečen na střeše auta. A nepřijde nám ani příliš vhodné publikovat snímek nemocného faráře, kterému nemocnice zajistila nadstandardní možnost návštěvy zahrady. Tyto tři události zmiňuji proto, že se všechny v červenci dostaly i na titulní strany celostátních webů. Zůstaňme raději u sochy.
Ježek v kleci – Dílo Patrika Proška jsme nejprve hned po umístění na Hradní ulici vyfotili a tato fotka na Facebooku tak trochu zbourala naše dlouhodobé statistiky v dosahu i počtu lajků a komentářů. Díky Martině Žižkové jsme posléze navázali ještě hlubším rozhovorem s autorem a debatu o soše jsme nemohli minout ani v kulturním podcastu, kde se myslím velmi pěkně vyjádřila výtvarnice Marija Kulina:
„Všichni se ptají: Líbí se ti to? Já si myslím, že to není věc, která by se měla líbit. Je to věc, která tě má zasáhnout, musíš ji pochopit. Líbit se ti může, ale to je málo. Kdybych mohla rozhodnout, nechala bych to tady nafurt…“
Rozhovor s Petrem Malachem – V červenci jsme si dopřáli také větší výlet do celostátní politiky. S předsedou boskovické Sociální demokracie jsme mluvili o aktuálním vývoji v této straně, které podle mnohých pozorovatelů i přímých účastníků hrozí úplný zánik. Přišlo nám to důležité, protože i v Boskovicích hrála Sociální demokracie v posledních desetiletích významnou roli a její krach tak může mít dopady i na naše politické dění. Pohled Petra Malacha zjevně přišel velmi zajímavý i vám, jedná se o vůbec nejnavštěvovanější článek v červenci.
Z radnice – Značný zájem byl i o report po jednání městské rady, které se sice konalo posledního června, ale článek nám logicky spadl až do července. Hlavními tématy bylo hospodaření nemocnice, zástavba Milánov a příprava rekonstrukce Lidické ulice.
Kauza Blažek a politické krasobruslení – Další výlet do celostátní politiky jsme si dopřáli v názorovém textu. Děláme to málokdy a většinou musí být důvodem to, že se problematika nějak zrcadlí i v Boskovicích. A to se stalo i tady, neboť jsem měl dojem, že podobně jako u stávající vlády se i v Boskovicích někdy snažíme vyhnout kritické reflexi – to ale obvykle končí tím, že problémy bobtnají a nakonec aktérům přerostou přes hlavu.
Festivalové Ohlasy naživo – Děkujeme všem, kdo navštívili naši letošní rozhovorovou produkci na festivalu Boskovice. A také všem, kdo pak rozhovory poslouchali v našem podcastu – popravdě jsme vzhledem k náročnosti celé akce trochu dumali nad tím, jestli má smysl záznamy pořizovat a zpracovávat. Váš zájem ukázal, že má. Tady je na místě poděkovat Tomáši Znamenáčkovi, který celou akci na místě i v postprodukci technicky zajišťuje, a je to opravdu velká porce pracovního nasazení.
Stručně
Letní kino zažilo rekordní návštěvnost – na předpremiéru filmu Džob s delegací tvůrců dorazilo 1500 diváků.
Na Komenského ulici byla dokončena stavba nových odvodňovacích vpustí.
V základní škole na náměstí 9. května probíhá oprava elektroinstalace.
V židovské čtvrti byly položeny další Kameny zmizelých.
Byla zahájena výstavba skateparku.
Živnostenský odbor se přesunul z Masarykova náměstí do budovy úřadu na náměstí 9. května.
Podcast
Naše červencová podcastová úroda je opravdu hojná. Tři rozhovory jsme natočili v rámci Ohlasů na živo na festivalu a další tři jsme přidali ve druhé polovině měsíce.
První festivalový rozhovor jsme vedli o současném divadle s herečkou a tanečnicí Kristýnou Štarhovou a dramaturgem a editorem časopisu CEDIT Jakubem Liškou.
Ke druhému rozhovoru o odkazu židovské kultury jsme pozvali vedoucí Centra židovské kultury Štetl Barboru Dočkalovou a bývalou ředitelku boskovického muzea a jednu z organizátorek pokládání Kamenů zmizelých v Boskovicích Dagmar Hamalovou.
Poslední festivalový rozhovor jsme vedli se spisovatelem, publicistou a scenáristou a také boskovickým rodákem Pavlem Kosatíkem. O situaci na Slovensku a hrozícím podobném politickém vývoji u nás. A také o boskovických osobnostech, kterými se zabývá.
Po festivalu jsme v reakci na spojení Sociální demokracie s komunisty a vstupem do extremistické formace Stačilo! pořídili již zmíněný rozhovor s předsedou boskovické SocDem Petrem Malachem.
Tentokrát spíše o knižní produkci, ale samozřejmě i trochu o výtvarné práci jsme mluvili s kunštátským malířem, grafikem a taky literátem Vítem Ondráčkem.
Hostkou kulturního podcastu s výběrem srpnových akcí byla rovněž již zmíněná výtvarnice Marija Kulina, se kterou jsme se bavili hlavně o výstavě, kterou chystá pro venkovní galerii Pruh.
Glosy a Radost!
Na závěr dvě tradiční glosy:
V politické debatě se různě handrkujeme, různě spolu nesouhlasíme, zlobíme se na sebe, občas si vyměňujeme i více či méně jedovaté invektivy. Je hrozně úlevné zjistit, že když dojde na lámání chleba, jsme i v tom našem rybníčku na straně demokracie. Takže bych rád vzdal hold Petrovi Malachovi a boskovické Sociální demokracii za to, jak se dokázali jasně postavit k situaci ve vlastní straně. A přeju jim, aby jim zásadový postoj vydržel až do chvíle, kdy bude definitivně jasné, kam bude cesta této dosud demokratické levicové strany pokračovat. Moc se mi v rozhovoru líbilo, jak Petr Malach odmítl vůbec uvažovat nad tím, jestli postup současného vedení strany není z pragmatického hlediska výhodný.
„Je to pro mě nepřijatelné, nepochopitelné, beru to od těch tří členů jako podraz na celou členskou základnu. Pokud máme dneska členskou základnu, kterou tvoří dejme tomu 5 tisíc aktivních členů, tak si myslím, že nemůžou tři členové ve svůj osobní prospěch toto udělat. Já si myslím, že to je podraz nejen na nás obyčejné nebo takové ty normální členy a myslím si, že by za to měli tito tři nést politickou zodpovědnost.“
Porůznu se objevují názory, že by město mělo lépe vytěžit výtvarnou část festivalu Boskovice. Ta začala v posledních letech pronikat i do veřejného prostoru. Objevují se myšlenky, že by každý rok mohlo město jednu ze vzniklých instalací pořídit nastálo. Letos tyto úvahy zintenzivněly v debatě o Ježkovi v kleci – nejen Marija Kulina, kterou jsem citoval v úvodu, volá po tom, aby na Hradní ulici zůstal natrvalo. Boskovice mají díky práci kurátorky Heleny Musilové a pražského Unijazzu opravdu přímo na talíři a každý rok znovu a znovu jedinečnou příležitost vybrat si unikátní umělecké dílo, které pro naše město vzniká. Pokud se opravdu chceme honosit přídomkem kulturní město, měli bychom tu příležitost využít pro nepříležitostné a dlouhodobé kulturní obohacení sochami ve veřejném prostoru.
Červencovou radost mám z celého festivalu Boskovice. Dá se vůbec říct v této rubrice něco jiného a je třeba k tomu něco dodávat? Možná ano – poděkovat pražskému Unijazzu a celému týmu, který festival připravuje.
Srdečně zdraví a pěkné srpnové dny přeje
Tomáš Trumpeš