Vážené čtenářky a vážení čtenáři Ohlasů, máte před sebou další shrnutí boskovického dění v pravidelném e-mailu. V červencovém ohlédnutí dominují okružní křižovatka u pošty a jmenování nových ředitelů škol. K tomu se připojuje téma vizuálního smogu a také výročí čajovny a kafírny.
Témata měsíce
První prázdninový měsíc už bychom běžně mohli označit za takzvanou okurkovou sezónu, v Boskovicích ale tuto představu rozbila minimálně dvě důležitá zpravodajská témata: radnice představila nový návrh na výstavbu okružní křižovatky u pošty a byli jmenováni ředitelé základní i mateřské školy. Čtenářský a posluchačský zájem vyvolalo také třicetileté výročí čajovny a dvacetileté výročí kafírny, stranou zájmu nezůstalo ani téma vizuálního smogu, které ve městě oživila návštěva renomované odbornice Veroniky Rút.
Kruháč u pošty – Možná trochu překvapivě oznámilo vedení boskovické radnice, že má nový plán na vybudování okružní křižovatky u pošty. Místo je považováno za jeden z nejproblematičtějších bodů boskovické dopravy a řešení předchozího vedení města vyvolalo vlnu nesouhlasu. Nový záměr znamená posunutí kruhového objezdu a předpokládá výkup a zbourání prodejny kebabu.
Ředitelé škol – O jmenování nového ředitele a nové ředitelky jsme stručně informovali už minulém newsletteru, došlo k němu na totiž na přelomu června a července. Podrobnější text s jejich prvními reakcemi a představami o řízení mateřské i základní školy se stal druhým nejčtenějším článkem července.
Čajovna a kafírna – V rozhovoru o založení čajovny před třiceti lety Václav Cikán mimo jiné popisuje, jak měli občané Boskovic nejprve značnou nedůvěru k tomuto typu podniku – „hospody bez piva“ – a teprve postupně si ho oblíbili. Tuto oblibu potvrdil i zájem o naše povídání s Václavem. A v návaznosti na festival Boskovice je pěkné slyšet tato Václavova slova:
„Unijazz nám tady strašně moc pomohl. To si mnoho lidí neuvědomuje, ale já si pevně stojím za tím, že nebýt Unijazzu a tohoto festivalu, tak čajovnu ani kafírnu Boskovice nemají.“
Vizuální smog – Architekt Petr Ondráček pozval do Boskovic Veroniku Rút, která pomáhá mnoha městům zbavovat se vizuálního smogu. Setkání mělo solidní návštěvnost a velmi nás potěšil i zájem o komentář, kterým jsme na akci upozornili. Téma vizuálního smogu je v Boskovicích bohužel dost palčivé.
Stručně
Proběhl další ročník festivalu pro židovskou čtvrť Boskovice 2024.
V rámci festivalu byly položeny i nové Kameny zmizelých.
Boskovice pořídí stacionární radary na takzvané úsekové měření rychlosti aut.
Připravuje se revitalizace rybníka u Vratíkova.
Město vybírá správce stavby sportovní haly, pokračuje tak postup v metodě Design & Build.
Připravují se investice v mateřské škole a opravy bytovky na Wolkerově.
Probíhá úprava nádvoří na základní škole na Sušilově ulici.
Boskovice budou mít nový generel vodovodu, který má pomoci při plánování dalších oprav.
Městská rada navrhla rozdělení dotací pro sportovní trenérky a trenéry.
Také se rozhodla prodloužit termín pro přihlašování zájemců do výběrového řízení na post jednatele boskovické nemocnice. Lhůta pro podání přihlášek skončí 30. listopadu ve 14 hodin.
Nový web města by mohl být hotový ještě letos.
Město převzalo Galerii Otakara Kubína a v rámci festivalu pro židovskou čtvrť Boskovice 2024 zde byla připravena i první výstava.
Vlastimil Slaný (Naše Boskovice) rezignoval z pracovních a osobních důvodů z rady města. Nahradí jej Vladimír Farský ze stejného uskupení.
Společnost Recovera začala po domluvě městem používat pro likvidaci plevele na chodnících a při okrajích komunikací bio postřiky.
Pokračuje příprava první etapy rekonstrukce bytů v Domě s pečovatelskou službou na Havlíčkově ulici.
Vybrána je už firma, která doplní hřiště na Bílkově ulici o nové herní prvky a zpevněnou pryžovou hrací plochu okolo stávajících trampolín.
Restaurace v katolickém domě zřídí venkovní občerstvení na ulici 17. listopadu. Podél budovy budou umístěny pultové stoly, květináče s nízkými keři a stínění.
U penzionu Lasákův mlýn vznikne nová autobusová zastávka se zálivem.
Dojde k regulaci parkování karavanů a obytných přívěsů ve městě. Nebudou zde moci parkovat od 20 do 6 hodin, a to s výjimkou parkovišť na ulicích Mánesova a Dukelská.
Pohotovostní okénko v nemocniční lékárně bude o víkendech a svátcích otevřeno od 8 až do 20 hodin. Otevírací doba se tak srovná s otevírací dobou pohotovosti.
V Boskovicích jsou umístěny tři nové biotejnery – Pod Oborou, na Chmelnici a u nové výstavby na ulici Otakara Kubína.
Celkem patnáct nových košů bude od začátku srpna postupně umístěno po celém městě a budou to tentokrát koše na tříděný odpad.
Letní kino trhá rekordy – v červenci je navštívilo přes 8 000 diváků.
Kunštátský výtvarník Vít Ondráček vydal knihu svých drobnějších kresebných prací.
Podcast
V červenci jsme sklidili solidní podcastovou úrodu. Přispělo k tomu především to, že jsme letos měli něco jako vlastní stage na festivalu Boskovice a uspořádali jsme zde hned tři živé rozhovory. Moc díky všem, kteří jste přišli do publika a samozřejmě i vám, kdo podcast posloucháte. A taky děkujeme pražskému Unijazzu za spolupráci a možnost se festivalu takto účastnit.
Festivalovou sérii jsme zahájili rozhovorem s hudebním dramaturgem a publicistou Antonínem Kocábkem, který mluví o současné hudební a festivalové scéně.
V pátek proběhla debata o židovské čtvrti. Byl to náš příspěvek k tomu, že festival stále nese podtitul pro židovskou čtvrť a pořadatelé chtějí téma čtvrti trochu občerstvit. Debata byla myslím velice zajímavá a jako správná diskuse přinesla i různé a někdy protichůdné pohledy na věc a trochu to zajiskřilo. Zjednodušeně by se dalo říct, že perspektivy architektů, památkářů, muzejníků a obyvatel čtvrti jsou zkrátka odlišné. Debatovali Dagmar Hamalová, Ondřej Dostál, Roman Čerbák a Petr Ondráček.
Poslední festivalový rozhovor jsme věnovali výtvarnému umění a povídali si s kurátorkou Helenou Musilovou a výtvarnicí Markétou Magidovou. Osobně musím říct, že tenhle rozhovor pro mě byl možná tím nejzajímavějším, co jsem na festivalu zažil – tedy z pohledu toho, co vůbec pokládám za největší přínos Unijazzu a festivalu samotného, totiž možnosti seznamovat se s hlubším a progresivním přístupem ke kultuře a k umění.
Kromě festivalu jsme zvládli natočit ještě zmíněný úspěšný rozhovor s provozovatelem čajovny, kafírny a pražírny Václavem Cikánem.
Jako hosta kulturního podcastu jsme si tentokrát pozvali Jendu Nádvorníka, jakožto pořadatele akce, jejíž název je v posledních letech bohužel stále naléhavější – Festiválek bez bojů a válek.
Glosy a Radost!
Na závěr dvě tradiční glosy:
Zaznamenal jsem na sociálních sítích mírnou kritiku nové podoby letovického náměstí. Zčásti ji chápu, ale zároveň bych řekl, že takový velký plac před radnicí bez aut, se zahrádkou, vodním prvkem a lavičkami, můžou Boskovice jen závidět. Podobně nám v redakci trochu cukaly koutky nad informací, že Vratíkov předběhne Boskovice a bude mít komunitní centrum s knihovnou.
Tak často je člověk označovaný za příliš progresivního liberála a stejně si občas připadá jako konzervativec ze staré školy. Bez ohledu na názorové rozpory a v minulosti jasně formulované kritické postoje k profesnímu i politickému působení Vladimíra Ochmanského mi přijde nepochopitelné, že jeho konec ve funkci ředitele základní školy nedoprovodilo veřejné a důstojné poděkování města za cca dvě desetiletí jeho práce.
Pro rubriku Radost! vybírám téma, které je samo o sobě neradostné, protože reflektuje děsivý izraelsko-palestinský konflikt. Radost mám ale z toho, když umění plní svou úlohu, vytahuje věci z temnot, nabourává nám naše ustrnulé myšlenkové vzorce, nutí nás k přemýšlení, k dialogu, i když to může být nepříjemné. Konkrétně narážím na zajímavý příběh sochy Matěje Franka umístěné v rámci festivalových instalací ve veřejném prostoru za bránou do židovského ghetta na Plačkově ulici. Stéla nesla nápis s textem kritickým k současnému počínání Izraele v Gaze, což někomu přišlo natolik nesnesitelné, že ji zakryl černým igelitovým pytlem. Ten pak někdo další opatřil nápisem:
„U nás končí v pytlích nepohodlné umění, v Palestině nepohodlné ženy a děti.“
Pak socha s pozoruhodným pokračováním uměleckého dialogu bohužel z Plačkovy ulice zmizela. Nezmizí ale společenský dialog, kterému se tak jako tak nevyhneme.
Na závěr bych s dovolením trochu osobně dodal, že i když jsem si říkal, že si to musím pohlídat, prošvihl jsem svůj tisící text pro Ohlasy a podíval se na součet do archivu až u čísla 1003. I tak je to dobrá příležitost vyjádřit radost, že se vám Ohlasy ještě neomrzely :) Díky za veškerou podporu a zájem!
Srdečně zdraví a pěkné srpnové dny přeje
Tomáš Trumpeš