Ohlasy května
Smutné loučení s Helenou Janíkovou, návštěva Josefa Koudelky a historický příběh Zdeňky Schillerové. A také kapacity středních škol.
Vážené čtenářky a vážení čtenáři Ohlasů, máte před sebou další pokračování našeho měsíčního newsletteru, tedy shrnutí boskovického dění v pravidelném e-mailu. Květnové ohlédnutí je dobrou příležitostí uvědomit si, jak důležitou roli v životě města či obecně společnosti hrají konkrétní lidé.
Témata měsíce
Tentokrát bychom mohli tento oddíl možná přejmenovat na Osobnosti měsíce. V květnu se nám sešlo hned několik textů (a fotografií!), které se vztahují ke konkrétním lidem a zároveň vzbudily největší zájem mezi čtenáři Ohlasů. V tom vidíme od počátku velký smysl našich novin – nejen psát o politice, systémových problémech a o institucích, ale psát taky hodně o lidech, kteří naši zdejší společnost tvoří, hluboce se v ní otiskli, případně z ní vzešli a dokázali něco mimořádného. Dát jim hlas, případně jim věnovat vzpomínku.
Odešla Helena Janíková – První příběh je bohužel velmi smutný a ani z čtenářského zájmu vlastně nejde mít radost, i když samozřejmě doufáme, že naše ohlédnutí za Helenou Janíkovou by aspoň trochu potěšilo ji samotnou a našim čtenářům poskytlo možnost na tuto dobrou duši zavzpomínat a v duchu se s ní rozloučit. Paní Janíková nám bude moc chybět.
Setkání s Josefem Koudelkou – Zrovna nedávno se na internetu objevila interaktivní mapa, na které si můžete vyhledat nejslavnější rodáky z jednotlivých míst. V případě Boskovic je jméno dnes snad už nepřekvapivé – fotograf Josef Koudelka. Ještě před devíti lety zkoušel v předvolební kampani Blanenský deník boskovické politické lídry ze znalosti místních reálií a Josefa Koudelku znal dost ostudně jen jeden z nich – šéf Strany Zelených. Myslím, že dnes už je situace radikálně jiná a díky iniciativě Kulturních zařízení města Boskovice se Josef Koudelka stal dokonce čestným občanem města, což je ocenění, které není nijak nadužíváno. Světově proslulý fotograf je nakonec převzal osobně, náš redakční kolega Tomáš Znamenáček doprovodil starostku Janu Syrovátkovou a ředitele KZMB Ondřeje Dostála na návštěvě u Josefa Koudelky jako fotograf, z čehož vznikly nejen krásné snímky, ale i neméně krásný text.
Příběh Zdeňky Schillerové – V květnu jsme si připomněli tradičně také výročí konce druhé světové války a při této příležitosti vás velmi zaujal jeden historický příběh, který ukázal, jak tragicky mohly válečné události zasáhnout a poškodit lidské životy i zde na Boskovicku ještě v úplně posledních dnech. Spolupracovník Paměti národa Ladislav Oujeský zpracoval příběh rodiny Zdeňky Schillerové ze Sebranic.
Kapacity středních škol (a odchod Jiřího Nantla) – Nedostatek míst na středních školách se řeší jako velké téma na celostátní úrovni, svou konkrétní podobu má i v Boskovicích. Proto jsme se pokusili ji zmapovat a získat informace přímo od ředitelů.
Na jednu stranu se dá pochopit, když ředitelé vidí pozitivum v tom, že o boskovické školy je zájem a mohou si vybírat ty nejlepší studenty. Na druhou stranu je ale děsivé si uvědomit, že za mnoha čísly z těch takzvaných převisů jsou konkrétní mladí lidé, kteří mají studijní předpoklady, aby takové školy zvládli, a není jm to umožněno, protože měli tu smůlu a narodili se do silného populačního ročníku. Je to tragické pro ně, ale i pro celou společnost, která tak mrhá svými talenty. Podle všech predikcí budoucího vývoje ekonomiky budeme potřebovat ze všeho nejvíc právě co nejlépe vzdělané a univerzálně připravené lidi.
Zajímavým způsobem situaci a zejména stav veřejné debaty popsal v týdeníku Echo náměstek jihomoravského hejtmana Jiří Nantl (ODS), který ze své funkce odchází na náměstkovský post na ministerstvo školství.
…diskuse o vzdělávání a nějaké ideální představě vzdělávacího systému byla hrozně dlouho ovládána „hospodskou“ debatou, že přece lidé nemůžou studovat, protože potřebujeme instalatéry atd. Teď nastal zlom, protože rostoucí střední třída nové generace zjistila, že tyto hospodské kecy budou aplikovány na jejich děti. Je to dramatický společenský zlom, který vytváří nové podmínky. Ale ještě v roce 2020, kdy začíná moje krajská politická odpovědnost, bylo extrémně složité prosadit investici do založení nového gymnázia. Dokonce i v mé vlastní straně zaznívaly argumenty, že potřebujeme řemeslníky a gymnazistů je moc, i když v kraji tvoří 16,5 % populačního ročníku. Doteď jsem za to tak trochu ostřelován odbory a Hospodářskou komorou.
Mimochodem odchod Jiřího Nantla z kraje je mimo školství pro Boskovice zajímavý a důležitý ještě minimálně ze dvou důvodů. On byl hlavním iniciáterem obnovené diskuse o převodu naší nemocnice pod kraj, takže těžko říct, co bude nyní po jeho odchodu následovat. A vzhledem k tomu, že se chce vzdát i zastupitelského mandátu, budou mít Boskovice nového krajského zastupitele – na jeho místo totiž naskočí jako první náhradník bývalý boskovický starosta Jaroslav Dohnálek.
Nový jednatel nemocnice – V minulém newsletteru jsem rozebíral, že se radnici nepodařilo dobře komunikačně zvládnout jmenování nového jednatele nemocnice. Vůbec tomu nepomohl ani strohý a nicneříkající rozhovor v květnovém zpravodaji. Na tiskové konferenci se nám podařilo Miloslava Kavku přece jen trochu rozmluvit a nebylo to vůbec nezajímavé. Minimálně jsme se dozvěděli, že přichází jednatel, který je nejen velmi odmítavý k privatizaci nemocnice, ale varuje i před převodem pod kraj. Jak píšeme v článku:
Uspořádání v režimu krajského holdingu je podle jeho zkušeností z Chrudimi zpočátku výhodné, ale pokud začnou personální problémy, nemá holding dobré možnosti situaci řešit a dojde k uzavření některých oddělení. „Nemocnice začne klesat se službami a výkony, začne se ovíjet spirála a pak se hledá řešení,“ popsal Miloslav Kavka s tím, že řešením pak může být i úplná změna schématu nemocnice, ať už v oblasti operativy nebo následné péče.
Maloobchodník Vašek Stoupal – Rozhovor s Václavem Stoupalem jsme publikovali jako podcast už v dubnu, ale v květnu jsme uveřejnili ještě přepis a k naší radosti se setkal s velkým zájmem. Václav mluví zajímavě nejen o svém podnikání, ale i o městě a politice. Od rozhovoru s ním mimochodem přemýšlím tom, jestli politická debata opravdu postupně zhrubla, nebo máme spíš tendenci na minulé hrubosti zapomínat a současnost vnímat vždy citlivěji. Konkrétně u boskovické politiky bych měl dokonce tendenci tvrdit, že se politická debata třeba za posledních deset let postupně kultivuje. Ale možná bude lepší s hodnocením ještě chvíli počkat, vztahy koalice a opozice se nám teprve postupně hledají a usazují.
Stručně
Boskovické kino otevřelo druhý, malý kinosál. Má kapacitu 22 diváků.
Projekt PRUH získal grantovou podporu. Místo mezi MŠ Komenského a penzionem pro seniory má sloužit setkávání.
Rozběhla se příprava architektonické soutěže na generel areálu Červená zahrada.
Pokračuje debata o omezení ohňostrojů. Rozhodnou zastupitelé.
Město získá od Jihomoravského kraje bezúplatně dva objekty v centru areálu nemocnice – po záchrance a civilním skladu.
Městská rada projednala a schválila změnu organizační směrnice pro zadávání veřejných zakázek. Vzhledem k růstu cen se zvyšují limity, do kterých není nutné provádět výběrová řízení.
Proběhne oprava havarijní střechy v mateřské škole na Komenského ulici – město se rozhodlo pro zelenou střechu se zvýšenou vrstvou izolace.
Město svěří na další dva roky louku v proluce U Koupadel iniciativě Zelená peřina.
Boskovická mateřská škola bude v omezeném módu v provozu i během prázdninových měsíců, a to kromě úplně posledního týdne. Otevřeno bude pracoviště na Lidické ulici.
Stále ještě nedoběhlo územní řízení na projekt nové knihovny na ulici Kapitána Jaroše. Na stavební úřad dorazily námitky sousedů stavby, nyní se s nimi úřad vypořádává.
Po jednáních došlo ke snížení částky, která bude hrazena z takzvané plusovosti Boskovic u Svazku vodovodů a kanalizací na vícepráce při probíhající optimalizaci čistírny odpadních vod – podíl města bude nižší o 320 tisíc.
Vzhledem ke klesajícím cenám energií se budou od května o 30 procent snižovat zálohy jak pro městské organizace, tak pro domácnosti odebírající teplo z CZT.
Na ulici 17. listopadu došlo k vykácení keřů a na místě vzniknou záhony.
TJ Rytmus oslavila 35 let existence.
Byly vyhlášeny výsledky ankety Nejlepší sportovec, družstvo a trenér města Boskovice za rok 2022. Do Sportovní síně slávy byl uveden Milan Huzlík, dlouholetý hráč, trenér a funkcionář fotbalového klubu.
Podcast Ohlasy tentokrát uvítal našeho kolegu Marka Osoucha v poněkud netradiční roli hosta. Markův velký úspěch v letošním ročníku Novinářské ceny jsme museli zreflektovat a Marka se na jeho novinářskou práci trochu víc vyptat.
Do kulturního podcastu jsme společně s Magdou Arnoštovou připravili výběr dle nás nejzajímavějších červnových kulturních akcí a k rozhovoru jsme pozvali fotografku a lektorku Gabrielu Sauer Kolčavovou.
Na závěr dvě tradiční glosy. Tentokrát jedna spíše pozitivní a druhá lehce kritická.
Místostarosta Lukáš Holík si na tiskové konferenci v souvislosti s potížemi s knihovnou povzdechl, že už je frustrovaný z toho, že se nám v Boskovicích nic pořádného nedaří dokončit. Frustraci chápu, ale nutno dodat, že krachy našich projektů nezpůsobilo žádné špatné sluneční záření ani speciální lokální ovzduší – způsobili jsme si je sami tím, že jsme projekty nesprávně připravovali. A teď to pozitivní – architektonická soutěž na generel Červené zahrady konečně vypadá jako první opravdový pokus o poctivou a kvalitní přípravu. Takže jsem naivní a ukáže se, že se nám to zase nějak nepodaří? Nebo směřujeme konečně ke kvalitnímu a realistickému výsledku? Uvidíme už na podzim!
Druhá glosa je přece jen kritická, i když se mnou asi hodně lidí nebude souhlasit. Nejsem popravdě moc nadšený z výzdoby trafostanice na sídlišti na ulici Komenského. Mohlo to dopadnout i hůř, ale popravdě už bych byl opravdu opatrný v dalším používání přístupu „necháme to pomalovat děti, to bude pěkné“. V Pilském údolí to podle mě dopadlo nakonec dobře. Nová trafačka už je diskutabilnější a že budou pomalované i lavičky na cestě pod lesem Pod Oborou už mě spíše děsí. Pro příště by už podle mého skromného názoru bylo opravdu lepší, kdybychom se třeba u laviček chovali spíš decentně a u dalších tak výrazných prvků, jako je trafačka, volili ve veřejném prostoru spíše cestu otevřené soutěže a profesionálního výtvarného řešení. Plus by neškodilo, aby změny prošly stavební a kulturní komisí, prostě standardním procesem. A znovu – proč že ještě nemáme toho městského architekta, aby tyto věci hlídal, řídil a moderoval?
V závěru bych rád navázal na to, co říká Marek Osouch v rozhovoru a co na různých platformách stále opakujeme, když k tomu jako Ohlasy dostaneme příležitost – regionální novinařina není nijak méně důležitá ani zajímavá než ta celostátní. Projevuje se to mimo jiné už tím, že máme pořád spíš přetlak témat i osobností, o kterých bychom rádi psali a mluvili s nimi. Přesto se ale nebojte nám psát a třeba i posílat své tipy, o čem nebo o kom byste si rádi v Ohlasech přečetli! Jsme dostupní na sociálních sítích, na mejlu a osobně nejčastěji v Prostoru. Takže neváhejte, o novinařině si povídáme rádi 🙂
Srdečně zdraví a pěkné červnové dny přeje
Tomáš Trumpeš