Ohlasy května
Ohlasy Extra, ruská armáda na Boskovicku, nová škola Meluzína, zpravodajství a výdejní boxy
Vážené čtenářky a vážení čtenáři Ohlasů, máte před sebou další shrnutí boskovického dění v pravidelném e-mailu. Tentokrát musím na začátku oznámit jednu novinku, kterou jsem avizoval už minule: Ohlasy mají posilu! Získali jsme grant od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a tím pádem nám může Kristina Studená věnovat každý týden jeden den svého pracovního času. Připravili jsme speciální projekt s názvem Ohlasy Extra, který vysvětlujeme v redakčním podcastu – a vzhledem k nastavení grantu také prosíme o podporu ve zvláštní dárcovské výzvě. Grant a příchod nové kolegyně Kristiny je pro nás takový trochu opožděný dárek k 10. narozeninám Ohlasů a budeme vděční, když se k tomuto dárku připojíte.
Témata měsíce
V květnu se slavilo 80 let od konce druhé světové války, a tomu odpovídá i nejčtenější text v Ohlasech. Kromě historického čtení ještě výrazně zabodovala nová škola Meluzína, radniční zpravodajství a také problematika výdejních boxů.
Ruská armáda na Boskovicku – Když se objeví nový autor či autorka, je to pro nás v Ohlasech vždycky zvláštní radost. Článek o trestné činnosti ruských vojáků v roce 1945 nám poslal muzejní historik Matěj Ott a hned bylo jasné, že je to autor, který umí psát opravdu poutavě. Článek jsem přečetl jedním dechem a nebyl jsem sám – u vás čtenářek a čtenářů vyvolal mimořádnou pozornost. Teď budeme doufat, že alespoň občasná spolupráce Matěje Otta s našimi novinami bude pokračovat.
Škola Meluzína – Přijde mi, že během posledních let se k tématu vzdělávání upíná v Boskovicích stále větší pozornost. Potvrdil to i rozhovor s Lenkou Štaffovou, která představila nově vznikající školu Meluzína. Mimochodem jeden z křížů novinářské práce je vybrat či vymyslet dobrý titulek, občas se ale stane, že už během rozhovoru má člověk jasno, po čem sáhne. Přesně to se mi stalo během rozhovoru s Lenkou v této pasáži:
„Já už zhruba dvanáct let pracuji jako psycholožka, to znamená, že za těch dvanáct let už mám nespočet různých informací o tom, jak lidi žijou a co má vliv na jejich život. A přišlo mi zbytečný, když ten život něco zbytečně poškozuje. Tak jsem si řekla, že třeba pro ty děti život sám o sobě přináší tolik strašně náročných věcí – rozvod rodičů, úmrtí psa, nebo kamarádky se se mnou nebaví, prostě cokoli… Život zkrátka přináší spoustu překážek a myslím si, že zrovna škola by neměla být další, která to dítě zatěžuje. To neznamená, že v něm nemůže budovat nějakou odolnost, ale některé věci mi tam zkrátka přijdou zbytečné.“
Radniční zpravodajství – Zájem byl i tentokrát o naše tradiční zpravodajství z boskovické radnice. Konkrétně o text, kterému dominovala témata: skatepark, zahrádka u Kaťáku, dítě v babyboxu a konkurz na ředitele základních škol. Mimochodem Kaťák se nyní jmenuje Pivní výčep U Pultu – bude asi zajímavé sledovat, jestli nový název překryje tradiční lidové označení hospody, která se dlouho jmenovala třeba restaurace U Petra a stejně to byl pořád Kaťák.
Výdejní boxy – Když jsem poprvé uviděl výdejní boxy v boskovické památkové zóně, trochu jsem zalapal po dechu. Přiznám se, že jsem měl trochu obavy, že nás čeká další trochu marná debata, při které narazíme převážně na nepochopení a argumenty, že na svém pozemku si každý může dělat co chce, takže co je komu do toho. Na ty samozřejmě na sociálních sítích došlo, ale výsledný dojem z reakce politiků i úředníků je zatím docela pozitivní a odezva čtenářstva to jen podtrhla. Tak snad opravdu dojde k nápravě, když od vedení města zní v článku třeba takováto slova:
„…v památkové zóně vůbec, na to zapomeňte, něco takového tady nebude. Nechápu, jak to vůbec mohlo někoho napadnout, udělat to na vjezdu do náměstí.“
Stručně
Na samém konci měsíce května vedení města oznámila jména ředitelky ředitele základních škol na Slovákově a Sušilově ulici – jsou jimi Jitka Vaňková a Michal Pernica. Víc informací přineseme v červnu.
Městská rada dala definitivní zelenou vytvoření muralu od výtvarnice Toy_Box na dvou stěnách kotelny na Komenského ulici.
Proběhly Boskovické běhy a město ocenilo nejlepší sportovce.
Město vybralo dodavatele stavby autobusové zastávky u Lasákova mlýna na Dukelské ulici. Zastávka bude umístěna v zálivu, stavba proběhne o prázdninách.
Pokračuje oprava bytů v Městské správě sociálních služeb. Ve druhé etapě se jich opraví celkem čtrnáct za více než 9 milionů korun, od Jihomoravského kraje město získalo dotaci 5 milionů korun.
Vybrán byl také dodavatel stavby skateparku v Doubravách. Podle místostarosty Lukáše Holíka je sice termín dodání stavby v březnu příštího roku, ale je zde šance, že firma stihne skatepark vybudovat ještě letos.
Venkovní zahrádka bude před hospodou U Pultu v katolickém domě.
První dítě se v noci z pondělí na úterý objevilo v babyboxu v boskovické nemocnici. Jednalo se o chlapce, který vážil 2,6 kilogramu a vzhledem k tomu, že se podle lékařů jednalo o předčasně narozené dítě, byl převezen do dětské nemocnice do Brna. Dostal jméno Vojtěch.
Město uložilo svým Službám vyhlášení veřejné zakázky na výběr dodavatele elektřiny a souvisejících služeb na odběrná místa, kde jsou kogenerační jednotky a kde lze provozovat takzvanou službu výkonové rovnováhy.
Byl vybrán dodavatel, který provede rekonstrukci elektroinstalace na základní škole na náměstí 9. května za více než 6 milionů korun.
Boskovice žádají o potřebný souhlas kraje pro fungování přípravné třídy na základní škole Sušilova.
Fotbalový klub dostane i letos mimořádnou dotaci od města ve výši 200 tisíc korun.
Jihomoravský kraj přispěje 39 tisíc korun na provoz boskovického Senior Pointu.
Byla dokončena instalace nové plošiny pro vozíčkáře a nového zadního vstupu do interiéru budovy městského úřadu na náměstí 9. května.
Kraj na základě odvolání města zamítl stavbu solární elektrárny v lokalitě takzvaného Hliňáku.
Boskovické gymnázium slavilo 125 let od založení.
V úterý 10. června proběhne mimořádné zastupitelstvo.
Podcast
Do našeho podcastu jsme v květnu pozvali nejprve spoluautora návrhu nové boskovické knihovny Jana Doubka, který ho vytvořil společně se Soňou Minárechovou. Vzniklo myslím dost zajímavé povídání o stavbě, o jejím využití, ale také o přístupu k původní budově.
Druhou hostkou byla již zmíněná Lenka Štaffová, se kterou jsme probrali založení nové školy Meluzíny.
A do kulturního výběru jsme asi nemohli pozvat nikoho jiného než mandolinistu Martina Krajíčka, který pořádá v červnu v Boskovicích mandolínový festival a kromě zajímavého povídání náš podcast okořenil i několika zvukovými efekty.
Poslední podcast, který jsme sice publikovali až na začátku června, ale natočili jsme ho už v květnu, je zmíněné redakční povídání o našem novém projektu, o tématech a formách, která by měl přinést a také je to představení naší nové kolegyně Kristiny Studené.
Glosy a Radost!
Na závěr dvě tradiční glosy:
První je pochvalná. Myslím, že oslavy 80. výročí konce druhé světové války se v Boskovicích mimořádně povedly. Výjimečným počinem je samozřejmě vznik filmu se vzpomínkami pamětníků, ale zdařilé byly i ostatní akce a pietní akty. Mně asi nejvíc zasáhl projev paní Kovaříkové, která na pietním aktu na Hradní ulici na konci dodala několik spontánních slov, ve kterých popřála mladé generaci šťastný život bez válečných útrap. Bohužel jsem nebyl dost pohotový, abych moment zaznamenal na video…
Ve druhé se ještě vrátím k Meluzíně – vůbec nechci snižovat úsilí o vytvoření alternativní možnosti vzdělávání, ale mrzí mě, že soukromá alternativa nutí provozovatele k poměrně vysokému školnému, které vytváří sociální bariéru. Město vznik nové soukromé školy doporučilo – myslím si, že to není nejlepší postup. Jakožto zřizovatel základních škol by město nemělo jen podporovat alternativu, která bude sociálně exkluzivní, ale nabídnout alternativu přímo v rámci svého vzdělávacího systému. Jsou města, kde se to funguje a v rámci základních škol dokážou nabídnout alternativu uvnitř systému a progresivně smýšlející rodiče vtáhnout, podpořit a poskytnout jim podporu a zázemí.
Největší radost mi asi udělalo to, co jsem rovněž avizoval už minule – studentské představení Návrat, které se studentstvem i na základě námi vydané knihy Lenky Janíkové Příběhy ghetta připravili Kristýna Štarhová s Vítem Malotou. Představení svým způsobem dokonale uzavřelo květnové oslavy konce druhé světové války a zároveň nabídlo pohled nové generace, která si v historii hledá vlastní témata a akcenty – třeba sociální nebo feministické. Jen takové vzpomínání, spojené s aktualizací a přemýšlením, má podle mě smysl. A dělá člověku radost, i když je spojeno s vědomím, jak hluboká traumata krutosti válečných dějů způsobují a že i s těmi současnými, která my pozorujeme jen skrze média, se budou lidé vyrovnávat po desítky let a v několika dalších generacích…
Srdečně zdraví a pěkné červnové dny přeje
Tomáš Trumpeš